Kmen: VÍŘNÍCI (ROTIFERA = ROTATORIA)
Převážně sladkovodní, ale i půdní a mořští
živočichové svými rozměry odpovídající prvokům; jsou nejvýše 3 mm velcí a patří
tak k nejmenším živočichům. Dělí se do 3 značně odlišných podskupin, někdy
pokládaných za samostatné kmeny. Příslušníci jedné z nich jsou součástí
planktonu, další skupina je bentická
a do třetí patří ektoparazité mořských korýšů. Název je odvozen od kmitání dvou
věnců brv na přídi, které budí dojem
rotace. Typickou strukturou je chitinový žvýkací hltan –
mastax. Řadu charakteristik mají společnou s dále popsanou skupinou
vrtejšů, kteří se z nich vyvinuli (eutelie, syncytiální tkáně, intracelulární
laminu, unikátní spermie). Rozmnožování některých vířníků připomíná reprodukci
perlooček (heterogonie). Krunýřenka (Brachionus)
a pijavenka (Philodina) jsou
běžné rody našich vod.
Obr.
Pijavenka (Philodina sp.) patří mezi běžné živočichy stojatých vod. Občas se
dají spatřit také při mikroskopování vodních rostlin či nárůstů řas z akvárií (Foto
OS).
Video. Pijavenka (Philodina sp.). Na videu lze pozorovat pohyb vířivého aparátu. Pohybující se orgán uvnitř těla není srdce, ale žvýkací hltan, tzv. mastax. Pro srovnání velikosti se v druhé polovině videa na pravé straně objeví přední část nálevníka rodu Stentor (na prvním videu).
Vrtejši (Acanthocephala)
Tradičně bývají pokládáni za samostatný kmen,
avšak podle současných názorů jsou vrtejši
parazitací pozměnění vířníci. Jsou to
obligátní parazité
trávicího traktu obratlovců (většinou
ryb), dlouzí od 1 mm do několika cm, výjimečně až okolo 1 m. Stejně jako vířníci
mají bílkovinnou intracelulární
skeletální laminu, přiléhající k vnitřní straně apikální membrány buněk
syncytiální epidermis resp. hypodermis (tegument). Tato struktura je v živočišné
říši zcela ojedinělá. Na přídi je vysunovatelný chobotek (proboscis)
se zpětnými háčky, který slouží k přichycení ve střevní sliznici hostitele.
Odtud pochází vědecký název skupiny (řec. akantha = trn, osten, kephale =
hlava). Český název je odvozen od vrtání, nikoli vrtění; proto vrtejši, nikoli
vrtějši! Typickým útvarem jsou párové lemnisky s nejasnou funkcí a
charakteristický je rovněž značný podíl
syncytiálních tkání. Tělní dutinou je
pseudocoel. Trávicí soustava zanikla
podobně jako u tasemnic. Nervová soustava je tvořena cerebrálním gangliem a
nervovými vlákny. Vylučovací soustava, pokud je vytvořena, je
protonefridiální. Reprodukce se vyznačuje řadou ojedinělých až
bizarních rysů. Vrtejši jsou gonochoristé
s pohlavním dimorfismem (samice jsou větší než samci). K přichycení na těle
samice při páření slouží samci bursa copulatrix. Spermie jsou výjimečné svým
tažným bičíkem umístěným v přední části. Po oplození samec uzavírá pohlavní
vývod samice sekretem lepivých „cementových“ žláz.
Vaječníky v dospělosti
chybí, resp. se rozpadly na tzv.
ovariální koule umístěné volně v tělní dutině. V nich se vajíčka diferencují
uvnitř obaleného syncytia ("mnohobuněčná vajíčka") a vzniká z nich syncytiální
larva. Třídicím ústrojím mohou do
dělohy odcházet pouze oplozená (štíhlejší) vajíčka, která předtím dozrávají
v pseudocoelu. Larvy se vyvíjí v členovcích (korýši, stonožkovci, hmyz), častí jsou parateničtí
hostitelé (ryby). Po sobě následující larvální stadia v mezihostiteli se
nazývají akantor,
(pre)akantela a
akantela neboli cystakant,
která je infekční pro konečného hostitele. U vrtejšů se setkáváme s
eutelií (konstantní počet buněk nebo
jader v jednotlivých orgánech daného druhu).
Naším největším druhem je
vrtejš velký (Macracanthorhynchus
hirudinaceus) dosahující délky přes 0,5 m a parazitující v tenkém střevě
prasat. Mezihostitelem jsou brouci, např. chrousti (chrousty se kdysi krmila
prasata v malochovech). U vrubozobých a řady dalších vodních ptáků jsou běžnými
druhy vrtejš kachní (Polymorphus
minutus) a vrtejš husí (Filicolis
anatis). Mezihostiteli jsou vodní korýši - blešivci a beruška vodní.
Obr. Vrtejš (Acanthocephalus
sp.)
Tyto výukové materiály byly spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
