Třída:
SVALOPLOUTVÍ (SARCOPTERYGII)
Název je z řec.
sarkos = maso, pteryx = křídlo, ploutev. Tato parafyletická třída resp. její
podskupina zahrnující latimérie vystřídala několik českých i vědeckých názvů,
což může být poněkud zavádějící (nozdratí, násadcoploutví, lalokoploutví;
Choanichthyes, Crossopterygii, Coelacanthimorpha). Svaloploutví spolu s
paprskoploutvými dříve tvořili parafyletickou třídu ryby (Pisces, Osteichthyes).
Ještě v devonu byli svaloploutví druhově rozmanitější než paprskoploutví. Z
fylogenetického hlediska má zásadní význam vymřelá parafyletická skupina
vějířoploutvých
(Rhipidistia); z primárně
vodních zástupců do dnešní doby přežilo několik málo zástupců podtřídy
lalokoploutvých a dvojdyšných.
Nejvíce diverzifikovanou evoluční linií svaloploutvých jsou dnes čtvernožci.
Apomorfními znaky jsou svalnaté
párové končetiny s osní kostrou (původně ploutve s masitými násadci), a dále
kosmoidní šupiny kosočtverečného tvaru (kosmin je derivátem dentinu). Jen
někteří (Rhipidistia a dvojdyšní) mají
vnitřní nozdry - choany (proto český název nozdratí). U skupiny Rhipidistia
se zřejmě poprvé vyvinuly párové plicní
vaky, od nichž jsou odvozeny plíce čtvernožců a u paprskoploutvých plynový
měchýř. Jde o výchlipky přední části trávicí trubice vzniklé jako přídatné
dýchací orgány u zástupců z periodicky vysychajících sladkých vod, a to k
doplnění hlavního dýchání žábrami. Vzduch byl vdechován ústy, nikoli pomocí
choan. Výchozí skupinou čtvernožců jsou Rhipidistia a jejich nejbližšími
recentními příbuznými jsou dvojdyšní resp. bahníci (nikoli lalokoploutví resp.
latimérie).
Podtřída: lalokoploutví (Actinistia)
Představitelem této
reliktní skupiny je latimérie podivná
(Latimeria
chalumnae), jejíž první známý exemplář byl uloven až v roce 1938.
Dosud bylo uloveno okolo 200 exemplářů. Latimérie podivná, často označovaná jako
živá zkamenělina, je představitelem starobylé skupiny, která se objevila již
v prvohorách. Pro latimérii, která může dosáhnout délky až 180 cm, jsou typické
mohutné párové ploutve se zmasilou základnou a svalovinou i ve volné ploutvi,
čímž se stavbou podobají končetinám suchozemských obratlovců. Nemá choany a
plicní vak je zarostlý tukovou tkání. Latimérie podivná se vyskytuje v Indickém
oceánu v blízkosti Komorských ostrovů (u Madagaskaru); u ostrova Sulawesi
(Celebes) byl nedávno popsán druhý druh tohoto rodu -
Latimeria menadoensis. Obě latimérie jsou zařazeny v červeném seznamu
IUCN.
Video.
Latimérie podivná
(Latimeria
chalumnae).
Převzato z
Podtřída: dvojdyšní (Dipnoi)
Mají protáhlé tělo a
kromě žaber mají vyvinuty plicní vaky,
kterými dýchají vzdušný kyslík. Poprvé se zde objevuje mízní soustava. Mají
jeden z největších genomů v živočišné říši. Období sucha jsou některé druhy
schopny přežít po vyschnutí vody ve stavu letního spánku v dutině v zaschlém
bahně (až 4 roky). Několik reliktních druhů žije v Africe, Austrálii a Jižní
Americe. Např. bahník australský (Neoceratodus
forsteri).
Obr.
Mládě bahníka západoafrického (Protopterus annectens). Dobře patrné jsou
keříčkovité žábry a kráčivým končetinám podobné párové plutve (Foto PŠ).
Video.
Video zachycuje
člunozobce afrického (Balaeniceps
rex) z řádu brodivých na lovu bahníků
rodu Protopterus. Na záběru bahníka
je dobře patrný pohyb tenkých, končetinám podobných, ploutví a také polykání
vzduchu, kterým bahník získává vzdušný kyslík.
Převzato z
Tyto výukové materiály byly spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
