Obecná charakteristika plazů

Stavba těla: Kůže chrání před vyschnutím a poraněním, snižuje tepelnou vodivost, zajišťuje výstražné (aposematické) nebo naopak krycí (kryptické) zbarvení. Nemá dýchací funkci, vnější vrstva silně rohovatí. Tato zrohovatělá vrstva epidermis je odstraňována buď postupným odlupováním, např. u krokodýlů a želv nebo cyklickým svlékáním známým zejména u hadů (ecdysis). Pod starou vrstvou se vytvoří vrstvička moku, dávající kůži kalný vzhled, dobře patrný zejména na oku hadů. Svlékání staré pokožky začíná obvykle na hlavě odíráním o různé předměty. U hadů a beznohých ještěrů svlečená vrstva pokožky (exuvie, svlečka) zůstává často vcelku, obrácená naruby nebo shrnutá v prstenec. U mláďat je svlékání exuvie častější. Kromě některých želv s hladkou kůží je pro plazy charakteristické rozložení a tvar epidermálních štítků (pholidosis), často druhově specifické. U šupinatých tvoří hlavové štítky, které se velikostí liší od šupin zbytku těla, tzv. pileus. Například pileus našich užovkovitých hadů je složen pouze z větších hlavových štítků, zatímco u zmije obecné je složen z jednoho velkého štítku mezi očima a většího počtu malých štítků – při posouzení je však třeba uchopit hada do ruky, což podstatně limituje tuto rozlišovací metodu. Škára (dermis) často obsahuje kostěné útvary. Pro želvy charakteristický krunýř vznikl splynutím dermálních kostí s některými kostmi skeletu. Značná je dermální osifikace u krokodýlů. Charakteristická jsou pro ně tzv. břišní žebra (gastralia), v kůži mnoha ještěrů jsou kostěné útvary (osteodermy). Kožní žlázy jsou slabě vyvinuty, nejvýznamnější jsou pachové žlázy uplatňující se při pohlavních projevech. Za zbarvení kůže odpovídá systém specializovaných buněk – chromatoforů. Chromatofory některých druhů jsou fyziologicky aktivní, schopné měnit odstín kůže. Chromatoforový systém je někdy kontrolován velmi dokonale (chameleoni) buď hormonálně, nervově nebo současně nervově i hormonálně.

Kostra: Lebka je monokondylní (s jediným kloubním hrbolem), osifikovaná do vyššího stupně než u obojživelníků. Nejvýznamnější je rozvoj spánkových jam a jařmových oblouků spojený s rozvojem temporálního svalstva. U některých vývojových linií došlo k rozvoji sekundárního tvrdého patra (z recentních je dobře vyvinuto u krokodýlů). Osou kostry je pochopitelně páteř, u plazů dochází k uzavírání centrálních otvorů v tělech obratlů a k přerušení chordy. První krční obratel (atlas) nemá tělo, druhý obratel (axis) nese výběžek (dens axis) vzniklý z těla atlasu. Mimo ocasní část se k obratlům připojují žebra. Je vyvinut hrudní koš. U hadů je členění páteře nevýrazné. V ocasních obratlech haterie a mnoha ještěrů jsou vyvinuty zlomové plošky procházející středy těl obratlů. Jsou tvořeny obvykle chrupavkou a umožňují sebeobranné odvržení ocasu (autotomii). U některých agam a hadů může také docházet k odtržení ocasu, avšak pouze mezi obratli. Kostra končetin odpovídá způsobu života, u mnohých šupinatých dochází k její redukci.

Svalstvo plazů je již více diferencováno, poprvé se objevují mezižeberní svaly podporující plicní dýchání, rozvíjejí se také svaly břišního lisu nesoucí útroby.

Nervová soustava: Mozek tvoří asi jen 1 % tělesné hmotnosti. S výjimkou haterie se u recentních plazů zakládá vývojově nová mozková kůra (neopallium). Z mozku vychází 12 párů mozkových nervů. Schopnost učení je u plazů nízká.

Smyslové orgány: U většiny plazů dominuje zrak a čich. Výborně vidí především denní druhy, například varani, leguáni, ještěrky, scinkové, chameleoni, agamy atd. Umístění očí u většiny plazů umožňuje na větší vzdálenost binokulární vidění. Chameleoni mohou očima otáčet nezávisle na sobě a sledovat tak téměř celé okolí, aniž by pohybovali hlavou. Většina denních plazů vidí barvy. Želvy, krokodýli a haterie mají na sítnici tyčinky i čípky, noční ještěři pouze tyčinky. Podzemní a v kalné vodě žijící plazi mívají oči často redukované. Oko obvykle chrání pohyblivá víčka, častěji je větší spodní víčko. Někteří ještěři mají ve víčkách různě velká průhledná okénka, výhodná zejména v prašném prostředí. U hadů, gekonů a některých scinků vznikl srůstem víček jediný nepohyblivý průhledný kryt.

Čichový orgán slouží plazům zejména k vyhledávání sexuálních partnerů a potravy. Orgán je tvořen výstelkou čichových buněk kryjících strop nosní dutiny. Hady a ještěry vysouvaný rozeklaný jazyk slouží ke sbírání pachových stop a jejich přenášení do vomeronazálního (Jacobsonova) orgánu. Ten u krokodýlů chybí.

Sluch je u plazů méně významný. Gekoni a krokodýli, používající k dorozumívání různé hlasové projevy, slyší velmi dobře. Kromě vnitřního a středního ucha mají někteří plazi vně bubínku i zevní zvukovod. Bubínkem zachycený zvuk je veden středním uchem prostřednictvím jedné sluchové kůstky (columella), spojené s bubínkem chrupavčitým útvarem (extracolumella). Střední ucho některých skupin plazů je zakrnělé, část vibrací je přijímána jak ze vzduchu, tak i z podkladu přes kost čtvercovou (quadratum).

U některých hadů existují specializované termoreceptory registrující infračervené záření. U chřestýšů jsou to dvě bohatě inervované jamky mezi nozdrou a okem (viz angl. název pit vipers = zmije s jamkami nebo španěl. cuatro narices = čtyři nozdry). Také u některých krajt a hroznýšů jsou podél čelistí tepločivné jamky. Jejich utváření zlepšuje směrovou citlivost k detekovanému objektu.

Oběhový aparát: Srdeční předsíně jsou úplně odděleny, komora je v různém stupni rozdělena neúplnou přepážkou. Při srdečním stahu se však může přepážka volným okrajem dotýkat stěny komory, čímž je oddělení úplné. U krokodýlů je rozdělení komory nejdokonalejší, zůstává jen malý otvůrek (foramen Panizzae). Plazi mají současně levý i pravý oblouk aorty. Brzlík a slezina, podílející se na produkci lymfocytů, jsou u všech plazů.

Dýchací aparát: Hlavním dýchacím orgánem jsou plíce. U některých forem jsou poměrně primitivní, vakovité (haterie), u ještěrů mají houbovitý charakter s mnoha přepážkami a dutinkami zvětšujícími vnitřní plochu. U některých plazů je část plic málo členěná a slouží jako rezervoár vzduchu (např. hadi). Velmi dobře vyvinuté plíce mají krokodýli a želvy. U hadů bývá plně vyvinuta jen pravá plíce, levá je v různém stupni redukována, u hadů pouze s pravou plící mizí i levá průduška. Plicní ventilaci zajišťují dýchací pohyby hrudníku, u krokodýlů i analog bránice. U želv (pevný krunýř) jsou vyvinuty zvláštní svalové membrány a navíc želva k plicní ventilaci využívá i pohybů hrudního pletence.

Trávicí ústrojí: Plazi nemají svalnaté a pohyblivé pysky. Želvy a krokodýli na nás nemohou ani vyplazovat jazyk. Naproti tomu u lepidosaurů je jazyk vysunovatelný (maximálně u chameleónů). Zuby chybí u želv, u ostatních mohou být uloženy v jamkách – alveolární neboli thekodontní typ, nasazeny ke kousacím hranám svrchu – akrodontní typ, nebo z boku – pleurodontní typ. Do ústní dutiny ústí vývody slinných žláz, z nichž žlázy retní jsou u jedovatých hadů modifikovány v žlázy jedové. U užovkovitých hadů se ještě vyvíjí tzv. Duvernoyova žláza, produkující jedovatý sekret (podrobněji u jednotlivých skupin) V jedu jsou také enzymy připravující sousto k pankreatickému trávení. Trávicí trubice je rozdělena na hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo a konečník ústící do kloaky. Jícen je mimořádně roztažitelný, zejména u hadů. Zadní část žaludku krokodýlů je modifikována do svalnatého oddílu, podobně jako u ptáků. V místě vyústění vývodů pankreatu a žlučovodů je u krokodýlů a želv dvanáctník. Jako první obratlovci mají plazi s výjimkou krokodýlů na přechodu tenkého a tlustého střeva vytvořeno slepé střevo. Střeva některých herbivorů (např. leguáni) jsou navíc opatřena zvláštními chlopněmi, zpomalujícími pasáž zažitiny a zároveň umožňujícími činnost ve střevě žijících symbiotických organismů podílejících se na promíchávání a trávení střevního obsahu.

Močopohlavní aparát: Vylučovacím orgánem jsou pravé ledviny (metanefros) uložené v zadní části těla poblíž páteře, u hadovitých forem jsou protáhlé a umístěné za sebou (pravá před levou). Moč je odváděna močovody do kloaky. Močový měchýř je vyvinut jen u želv a většiny ještěrů. Kvůli úspoře vody vylučují suchozemští plazi odpadní dusíkaté látky ve formě nerozpustné kyseliny močové v kašovitém až pevném stavu (jsou urikotelní). Vodní plazi mají vodnatou moč obsahující ve větší míře rozpustnou močovinu a amoniak.

Plazi jsou odděleného pohlaví, výskyt hermafroditismu je mimořádný (křovinář Bothrops insularis). Gonády jsou párové, umístěné v břišní dutině poblíž páteře, u hadovitých forem za sebou. Spermie jsou vedeny ze semenných kanálků varlat do nadvarlat, chámovodů, kloaky a ke kopulačnímu orgánu samců. Samci želv a krokodýlů mají nepárový penis, samci ještěrů a hadů mají párové hemipenisy, z nichž ovšem samec při koitu zavádí do kloaky samice obvykle pouze jeden. Hemipenisy jsou vychlípitelné váčky s řadou příchytných hrotů a jejich stavba je druhově specifická. Vajíčko se z vaječníku dostává do vejcovodu, v jeho horní části je oplozeno, v dolní části vejcovodu se tvoří vnější vaječné obaly. U živorodých druhů je dolní oddíl přeměněn v dělohu, vejcovody ústí do kloaky.

Rozmnožování je ovládáno vnějšími a vnitřními faktory. Z vnějších faktorů je nejvýznamnější fotoperiodicita, střídání teplých a chladných období, popřípadě střídání období sucha a období dešťů. Toto pravidelné střídání vyvolává hormonální změny, které následně ovlivňují spermatogenezi, oogenezi, sexuální aktivitu a vývoj sezónních pohlavních znaků (např. zbarvení samců u želvy kalagura bornejského Callagur borneoensis). Vše je nastaveno tak, aby k líhnutí mláďat docházelo v pro ně nejvýhodnější dobu optimálních teplot a dostatku potravy. V mírném pásmu a subtropech je rozmnožovací perioda obvykle jedna za rok, s vrcholem aktivity a snůškou vajec na jaře a líhnutím mláďat začátkem léta. Některé druhy se páří i na podzim a samice pak uchovává spermie ve svých vejcovodech (amfigonia retardata) až do následujícího jara, kdy je po dozrání vajíček použije k jejich oplození. U těchto druhů bývá ukončení zimního spánku impulsem k rozmnožování. Některé pouštní druhy naopak zvyšují svoji reprodukční aktivitu s nástupem vlhčí a chladnější zimy, např. želva egyptská Testudo kleinmanni. Vzácněji u některých druhů ze stabilních podmínek tropického deštného lesa nemá reprodukční aktivita cyklický charakter.

Při vyhledávání sexuálního partnera hraje u plazů významnou roli zraková, pachová, popřípadě hlasová komunikace. V době páření se u mnoha druhů zvýrazňuje teritoriální chování a vnitrodruhová agresivita samců (méně často i u samic, např. u leguánů rodu Cyclura). Samci mohou svádět souboje, často ritualizované. Přesto ve stísněných podmínkách terárií i tyto souboje mohou skončit ubitím slabšího jedince.

Většina plazů je vejcorodých (oviparních). Vajíčka mají pergamenovitou (např. u hadů) nebo pevnou vápenitou skořápku (želvy) a vyvíjejí se na souši. Významnou adaptací je vejcoživorodost (ovoviviparie) u některých druhů z chladnějších oblastí (např. ještěrka živorodá), kdy samice vajíčka přenáší až do období líhnutí mláďat. Plně vyvinutá mláďata vajíčko opouštějí ihned po snesení. Někdy se u plazů (např. u zmijí) setkáváme s pravou živorodostí, kdy dochází k rozvoji jednoduché nebo i pokročilejší placenty. U některých plazů bylo zjištěno partenogenetické rozmnožování. Tyto druhy pak obvykle existují pouze v samičích populacích.

U některých skupin vejcorodých plazů je znám jev označovaný jako TSD – na teplotě závislá determinace pohlaví – kdy pohlaví líhnoucích se mláďat závisí na teplotě, ve které probíhala inkubace. Tento jev představuje jisté nebezpečí při umělé inkubaci vajec, kdy se může stát, že většina mláďat takto uměle odchovaných bude stejného pohlaví. Na druhou stranu lze takto manipulovat poměrem líhnoucích se samců a samic například při záchranných chovech, je-li jedno z pohlaví v populaci nedostatečně zastoupeno.

U většiny druhů se rodičovská péče omezuje na výběr vhodného místa pro snůšku. Někteří hadi (např. kobra královská) snůšku pečlivě hlídají a chrání proti vetřelcům, včetně člověka. Některé druhy krajt se kolem vajíček omotávají a drobnými svalovými třesy zvyšují svoji tělesnou teplotu a takto přispívají k zahřívání snůšky. Asi nejrozvinutější péči o potomstvo mají mezi klasickými plazy krokodýli. Před snůškou některé druhy stavějí hnízda, která poté dospělci hlídají před nepřáteli. Krokodýli také často pomáhají mláďatům při líhnutí rozhrabáním hnízda a samice je poté v tlamě přenášejí do vody a ještě nějaký čas chrání.

Význam plazů pro člověka:

Význam plazů jako potravy není příliš velký a toto uplatnění si plazi zachovali u některých přírodních národů nebo v oblastech s dlouhodobou tradicí pojídání plazů (zejména jihovýchodní Asie). V dávnější minulosti sloužily gigantické ostrovní želvy jako zásobárna masa při dlouhých námořních výpravách (vydrží dlouho bez potravy), což u mnoha druhů vedlo k jejich brzkému úplnému vyhubení. Ilegální lov pro maso či želvovinu z krunýřů a sbírání vajec karetovitých želv stále pokračuje v řadě oblastí (Indonésie, Mexiko). Na severovýchodě Jižní Ameriky bylo donedávna ročně sbíráno až 50 milionů vajec sladkovodní tereky velké (Podocnemis expansa). Pro zdejší domorodce želvy byly a mnohde ještě jsou významnějším zdrojem bílkovin než domácí zvířata. Mnoho druhů se takto ocitlo na pokraji vyhubení.

Přímý hospodářský význam mají zejména krokodýli, z nichž se ke komerčním účelům využívá maso i kůže. Z důvodu prudkého poklesu početních stavů v přírodě je dnes obchod regulován a výše zmíněné komodity až na výjimky pocházejí z faremních odchovů. K nejčastěji chovaným druhům krokodýlů patří krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) a aligátor americký (Alligator mississippiensis). Krokodýlí farmy lze nalézt i v Evropě (Francie).

Za podobným účelem vznikly v jihovýchodní Asii (např. Vietnam) farmy chovající velké nejedovaté hady. Nejčastěji chovaným hadem je poddruh krajty tygrovité – krajta tygrovitá tmavá, která je známá též zkráceně jako krajta tmavá (Python molurus bivittatus). Ke kulinářským účelům jsou v jihovýchodní Asii a zejména Číně využívány v podstatě všechny dostupné druhy plazů, včetně importovaných. Ekonomicky silná Čína takto v podstatě „nasává“ často v přírodě mizející druhy z široké oblasti od Indie přes Indočínu, Malajsii, Indonésii po Filipíny, snad i odjinud. V tradiční čínské medicíně mají plazi též nezastupitelnou úlohu. V lékárnách a na tržištích jsou běžně k dostání sušení gekoni, scinkové nebo živé želvy rodu Cuora, popřípadě prášek či jiné preparáty z nich vyrobené. U posledně zmiňovaných kuor se věří v zázračné protirakovinné účinky jejich plastronu. V Číně a okolních zemích proto v posledních letech vzniká množství farem zabývajících se produkcí želv.

Velký význam mají jedovatí hadi, tedy přinejmenším pro oněch údajných 30 – 40 tisíc mrtvých, které má hadí uštknutí ročně na svědomí. Jen na Indickém subkontinentu a v Barmě je to prý 25 000 mrtvých ročně. Přitom nejčastějšími původci zde nejsou populární kobry, ale pomalé druhy zmijí – nejčastěji zmije paví (Echis carinatus). Tato čísla však mohou být výrazně nadsazená. Výroba sér je do značné míry závislá na dodávkách hadího jedu, který obvykle pochází ze sběrů v chovatelských zařízeních – serpentáriích – kde jsou jedovatí hadi drženi a v pravidelných intervalech je jim jed odebírán. V ČR žije z jedovatých hadů jen zmije obecná (Vipera berus), jejíž jed je velmi účinný, ale jeho množství je mizivé. K výrobě sér se proto používá kvalitativně stejný jed robustnější zmije růžkaté (Vipera ammodytes) z Balkánu. Protože hadí jed je velmi složitá směs převážně různých enzymů, je třeba v případě uštknutí použít druhově specifické sérum, jinak se pozitivní účinek nedostaví, naopak, situaci postiženého to může zkomplikovat. V současnosti jsou často produkována polyvalentní séra proti jedům větší skupiny příbuzných jedovatých hadů.

Plazi jsou také předmětem zájmu teraristů a obchod s plazy výrazně vzrostl zejména v posledních dvou dekádách. To s sebou přináší nejen zvýšený tlak na přírodní populace, ale mnohdy též přehlížený epidemiologický a epizootologický význam plazů jako přenašečů chorob zvířat a lidí.

Na závěr je třeba ještě zmínit, že někteří plazi tvoří symboly božstev, jsou jim připisovány magické schopnosti a mají své místo v bajkách, pověrách a kultech mnoha národů.

Tyto výukové materiály byly spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.